Města

Královské město PATRICIJA

Patricija je hlavní město Rošfórské Říše (dřívějšího Aragonu). Jeho dějiny sahají zřejmě do dávné historie, první písemné zmínky se však o něm zmiňují až v roce 1999. V této době městu vládl první aragonský král John Richard Gilsborn. K jeho korunovaci došlo 21. června 2000 a město bylo prohlášeno za královské. Bylo sem také přesunuto sídlo vlády a rod Gilsbornů se stal majitelem klíčů od městských bran. Pánem Patricije byl vždy aragonský vévoda, potomek starodávného rodu Rošfórů. Tak je tomu i dnes, v roce 2015, kdy je aragonský vévoda Rošfór II. Vigo zároveň králem celé Rošfórské říše.

Velice malebnou, ze dřeva stavěnou Patriciji, vystavěli během poslední půldruhé dekády let aragonští panáčci na skalnatém ostrohu nad řekou Bystřicí při jejím ústí do Habrovanského moře.

Patricija se dělí na tři městské části (Staré Město, Komonice, Počitelj) a jeden svobodný ostrov.

Největší město Rošfórské říše a celé Jižní galaxie - Patricie.

Patricijský hrad

Staré části Patricie vévodí hrad s proslulou Gilsbornovou věží. Jedná se zřejmě o nejvyšší kulatou věž na světě. Na jejím vrcholku je obkroužena podloubím, ze kterého je nádherný pohled nejen na celé město pod Vámi, ale také i do širého okolí. Celá věž se 19. 3. 2010 zřítila při zemětřesení „Lukáš Heger“. V sutinách zahynulo 26 lidí.

V jižních galaxiích iiilandu je zvykem označovat zemětřesení podle osoby boha, který zemětřesení způsobil. V tomto případě celé město Patricija spadlo z veliké boží skříně z rukou boha Lukáše Hegera na koberec tzv. hlavou dolů. Škody byly tehdy nevyčíslitelné a rošfórským stavitelům trvalo odstranění následků této katastrofy celý rok.

V těsné blízkosti Gilsbornovy věže se nachází Královský palác s Korunním sálem, odkud vládnou zemi rošfórští králové. Na chodbě vítězství jsou vystaveny trofeje z olympijských her, interiér hradu je také vyzdoben obrazy rošfórských, langarských a větrníckých mistrů. V prvním patře se nachází Rytířský sál a tzv. Langarský salónek. Z Královského paláce lze sestoupit do podzemních místností sloužících jako útočiště v případě nebezpečí. Součástí podzemí jsou také městské kobky, studna a důl na těžbu zlata. Člověk znalý místního prostředí se dokáže dostat i do tajných městských chodeb a místností pod celým městem.

Staré patricijské město

Naproti Královskému paláci a Gilsbornově věži stojí nejstarší hostinec v Říši, jež nese název „Pod hradbou“. Točí se zde patricijský Nor, k dostání je i langarská wiskey a tu a tam nabídku rozšíří i světoznámá větrnícká piva. V hostinci se odehrála nejstarší vražda v dějinách království, když chudý občan Vašek se svou bandou ve rvačce zabil hostinského sluhu Rudu, jež je nyní pochován při hostinské zdi. Vaškova banda pak loupila v okolí města, byla pronásledována a její členové pochytáni. U soudu pak většina propadla hrdlem, jen jeden z banditů dostal doživotní trest, protože byl relativně hodnější. Hostinec je dnes součástí universitní budovy Patricijské university a stal se kultovním místem turistů, kteří mají rádi místa různých mordů. Universita byla k hostinci přistavena na začátku roku 2008, při zemětřesení však byla stejně jako věž zničena a musela být opět zbudována tzv. od píky. Na místě Rudyho hrobu vyrostl kostel Nalezení svatého Kříže. Pod kostelem se nachází největší pohřebiště Říše. Svou hrobku zde mají někteří významní lidé, jako někdejší předseda vlády Ludendorf. Kostel Nalezení svatého Kříže je místem modliteb rošfórských králů.

Další zajímavou a významnou budovu nacházející se v blízkém sousedství Kostela Nalezení svatého Kříže je národní banka, která stojí na začátku podlouhlého nádvoří.

Múspelheim

Múspelheim je součástí Staré Patricije a tvoří její menší, avšak zajímavou místní část. Múspelheim má dvě tváře. Jedna je vznosná a bohatá, druhá je chudinská. Do chudé části Múspelheimu patří centrum Řádu sv. Jiří v Patriciji, které sídlí zřejmě v nejstarším patricijském Kostelu nejstaršího zjevení. Tato stavba byla postavena již před rokem 1997. V jejím bohatém sousedství se majestátně vypínají vysoké měšťanské domy a velký Městský chrám v Múspelheimu. Celá tato bohatší část města prošla v roce 2009 významnou a nákladnou přestavbou. Múspelheimem prochází nejdelší městská ulice pojmenovaná po Janu Rottalovi, šlechtici, který velel a taky padl při obraně města při větrníckém napadení roku 2003. Pod kostelem, vně městských hradeb, se nachází chudinská čtvrť města.

Dalšími, zde křižujícími se ulicemi, jsou krátká Temná ulička, Zákoutí a Koňský trh. Na Koňském trhu se lidé odedávna setkávali a dosud setkávají za účelem koupě chutného masa. Na malém Smírčím náměstí, kde se vykonávaly hrdelní tresty, byl roku 2008 položen základní kámen ke kostelu Posledního soudu. Na Smírčím náměstí byla v nejstarších dobách vyhloubena studna a při tom byly objeveny jeskynní systémy pod městem. Studna slouží také jako jeden ze vstupů do rozsáhlého městského podzemí. V jedné z podzemních místností je zde pochován Bor, otec legendárního generála Rošfóra, který se vyznačuje božským původem a je dlouholetým vůdcem aragonského lidu. V sousední sklepní místnosti se nachází kostnice – Patricijský sál lebek.

Z náměstí pokračuje ulice Zatracených, kde zvídavý turista objeví patricijské vězení, nebo velvyslanectví Langary, které je postaveno hned vedle městské brány vedoucí do Komonice.

Přístav Patricije

Součástí Staré Patricije je Mořský přístav, který prošel v novodobé historii největší přestavbou z celého města. Nachází se zde druhý patricijský hostinec „U mořskýho vlka“. Tato hospoda je situována na poměrně rozlehlém nádvoří pod hradbami Starého patricijského města. Námořníci a rozliční mořští cestovatelé se zde mohou nasytit originální nabídkou pochutin Rybího trhu. A nejen to. Koho by nepřilákaly Městské lázně se třemi bazény a venkovním koupáním v řece Bystřici? Městské lázně jsou poslední budovou, která nebyla ještě ani v roce 2013, po zemětřesení Lukáš Heger, zcela obnovena a lázně tak fungují jen omezeně. Přesto zdejší koupání a lázňování patří k nezapomenutelným zážitkům.

Rošfórští námořníci odvážejí darované větrnícké soby.

Městská brána stojící poblíž lázní odděluje spolu s Richardovým mostem Staré patricijské město od další městské části – Počitělje.

Za zmínku však ještě rozhodně stojí samotný Richardův most. Na tomto mostě si mohou návštěvníci prohlédnout sochu prvního aragonského krále Johna Richarda Gilsborna a také sochu Bora a Búra. Bifröstu vévodí rovněž nepřehlédnutelný skvost rošfórské architektury – Mostecká věž.

Na řece Bystřici na malém ostrůvku mezi Počitěljí a Starým Patricijským městem stojí malá kaple, postavená v dávných dobách severskou architekturou bohem Slimem.

Počitělj

Městská část Počitělj leží na levém břehu řeky Bystřice. Dominantou městské části je hrad Karlštejn patřící Havranu hraběti Karlštejnskému. Druhou dominantou je Mešita, jediná mešita na světě. Její minaret se dotýká nebes. V okolí mešity se nacházejí původní staré langarské domy, které obývají rošfórští muslimové. Jedná se o zvláštní původní langarskou techniku stavění domů, která byla zachráněna před zničením při rozsáhlém požáru. Na levém břehu řeky stojí kromě Mešity i chrám náležící Rošfórovu kultu a kostel Řádu sv. Jiří.

Komonice

Nejmladší městskou částí jsou Komonice. Centrem Komonice je největší patricijské náměstí – náměstí 24. září. Na jeho kamenné dlažbě se často odehrávají divadelní představení. Na náměstí stojí Nová radnice, kde v současné době našla útočiště rošfórská vláda. Při úpatí Červeného vrchu stojí Chrám Nejsvětější Bogorodice s městským orlojem. Vedle Chrámu je malý městský hřbitov.

Na severní výpadovce stojí u cesty nenápadná Bělopolská rotunda. Dodnes se historikové nemohou dohodnout, jestli je Bělopolská rotunda starší než Kostel nejstaršího zjevení. Pod rotundou jsou rozsáhlé podzemní katakomby, ve kterých jsou pochovaní nejen původní aragonští indiáni, ale i panáčci z dob tzv. svrateckého období (tj. první lidé vyřezáni bohem Jiřím).

IDSKÁ PLÁŇ

Idská pláň je ostrov v Habrovanském moři. Thomas vévoda Grey z Ídaru nechal na ostrově vybudovat mocný hrad Ídar. Hrad Ídar je nejstarší dochované sídlo Rošfórské říše. Základní kámen byl položen 6. 3. 1999.

napsal Arnošt z Patricije, ministr zahraničí RŘ, ruku vedl bůh Jiří