Památky

Hrad Nosferatau

Hrad Nosferatau je nejstarší hradní objekt na světě. Jeho výstavba započala na začátku 70. let (zřejmě rok 1972), když stavitelská zručnost panáčků ještě nebyla zdaleka na takové úrovni jako dnes. Dokladem toho je zajímavé místo pod Byronovou věží – nejvyšší věž hradu, kde jsou i dodnes patrny nepřekládané trámy ve zdech, což je vlastně velmi hloupé. Naši panáčci si však váží i takovýchto památek, protože jsou hrdí na své předky.

V Nosferatau sídlí dodnes rod Daunů a celý tento objekt patří Norbertu Ruthwenu Daunovi, který je přímým následovníkem zavražděného Caesara Byrona Dauna, který odpočívá v rakvi v Byronově věži. Tyto pietní prostory nejsou pro turisty přístupné. Proslýchá se totiž, že se v této věži občas po setmění vyskytuje celá družina bílých paní a to by mohlo být nebezpečné. Asi se snaží nebožtíka Caesara Byrona Dauna nějakým způsobem utěšit.

Celý hrad je postaven ze dřeva. Výstavba jeho jádra trvala asi 3 roky. Tato monumentální stavba se vyznačuje i dalšími zajímavostmi. Z hlavního nádvoří mohou turisté pohlédnout do sklepení, které se nachází pod Sálem spiklenců. V ztemnělém místě se zde nachází Sál lebek. Je celý vydlážděn z hlav zabitých nepřátel. Další zajímavostí jsou první točité schody a tajné dveře otvíracích střech. Pod jedním krovem zde byla před lety nalezena skupina živých, avšak opuštěných dětí. V interiéru Sálu spiklenců je velký erb rodu Daunů a slavné obrazy - originály tzv. Sovovských mistrů.

Na hradě je malá restaurace Hranatá a na rumpál se navíjející mříže a dveře vstupní brány. Tato brána a vnější ochozy, které k ní přiléhají, byly dostavěny až později, pravděpodobně až na konci 80. let 20. století. Na vnějším nádvoří, hned u zahradní mříže, je malý domek zahradníka. Je to jediná stavba, která s hradem nesouvisí. Byla sem přestěhována z původního starobylého města VU – Newcastlu. Dodnes není jasné, jak ji sem naši předkové přenesli. Asi to byl nějaký transpřenos.

V roce 2008 byla otevřena hladomorna hradu a na světlo vylezl živý panáček Boyard, který zde byl zavřený asi 35 dlouhých let. V podkroví Hranaté věže je také tajná místnost, ve které byli několik let ukrýváni hlavní představitelé Větrnícké unie. Tito naši hlavní političtí představitelé rovněž vylezli na světlo boží bez jakékoli újmy na zdraví, což bylo značně překvapivé. Jejich vystoupení z říše temnot se odehrálo v polovině 80. let 20. století. Tehdy byl bůh zaneprázdněn jinými věcmi (vlastní ženitba a plození malých bohů) a nevěnoval se dostatečně kvalitně svým panáčkům.

Hrad Newcastle

Hrad Newcastle je postaven na vysokém skalním ostrohu. Jeho hlavní, poměrně nevýrazná brána, je dosažitelná po kovových vrutech, navrtaných do skály a po následném žebříku, který se šplhá se svými šprušlemi až k finální plošince. Ne každý turista dokáže dosáhnout této mety. Pokud však projde pod vytahovacími dveřmi, dostane se již do vnitřních prostor hradu, kde již nehrozí téměř žádná nebezpečenství. Jsou zde však rozeseta různá překvapení. Hned za vstupem do hradu se nachází po levé straně např. žlab pro koně, který byl vyroben ještě v době, kdy žádní koně na světě ještě neexistovali. Že by neuvěřitelně bystrá předvídavost našich předků?

Samotná mohutná stavba hradu byla dostavěna pravděpodobně v roce 1998. Poslední rekonstrukce (doplnění bílých oken v O´Brienově věži) byla však realizována až na začátku roku 2013. Tehdy bylo provedeno i zasněžení hradu.

Hrad je charakteristický svou výraznou ústřední věží, červenými střechami a dvoupatrovým palácem, na jehož střeše se tyčí shluk zajímavých komínů. V tomto traktu hradu se nachází restaurace Růženka, kde se již tradičně čepuje sovovské pivo Peperek. V přízemí restaurace se nachází za barovým pultem tajný (nyní už ne) vstup do zadních prostor hradu, kde je místnůstka se sudem piva dovezeným z Rošfórské říše. V této komůrce občas pobývá hradní pán, kterým není nikdo jiný než Jeho Samotná Magnificence, hrabě Sharl Shaplin, prezident Větrnícké unie.

Turisté se mohou podívat téměř na všechna místa hradu včetně zajímavých interiérů. Na nádvoří, před cimbuřími, se nachází starobylá děla, nejcennější částí interiérů jednotlivých místností jsou netradiční, průhledné, dřevěné dveře. Na vrchním hradním nádvoří se ještě nalézá hluboká studna.

Jediným pietním místem hradu je již zmíněná O´Brienova věž, kde leží v rakvi stejnojmenný hrdina VU, který padl za sedmileté války se Skogomadrou. Hrad nemá, až na ducha mrtvého O´Briena, žádné významné strašidlo. Tento duch je však nepřehlédnutelný, ačkoli v jiném smyslu vlastně lehce přehlédnutelný. Drží totiž svoji hlavu v ruce. Podle vědeckých domněnek je zde zřetelně viditelná analogie s jeho jménem, kdy i písmenko O je od hlavního kořene slova poněkud odděleno.

Hrad Sharland

První zmínky o hradu Sharland lze dohledat ve starých listinách, které jsou datovány r. 2005 – 2006. Jedná se tedy o poměrně novodobou stavbu. Je postavena z drobnějších tmavě modrých kamenů, jejichž počet se odhaduje asi na 10000.

Hrad patří mezi největší divy světové architektury. Je postaven na poměrně nízkém návrší a má do jisté míry zámecký charakter. Nepříliš vysoké hradby, s ozdobenými červenými stříškami cimbuří, skrývají dvě vnitřní nádvoří. Vyšší z nich je lemováno na jedné straně romantickým podloubím a Ostrou věží, na straně druhé se k němu přimyká hlavní torzo mohutného dvoupatrového paláce se zajímavými ochozy, préverty a dalšími výčnělky vyčnívajícími ze stěn. Tento hradní palác obsahuje nejdůležitější obývací prostory hradu, ve sklepení se zde rovněž nachází hladomorna a vinné sklepy. Interiér této části hradu oslňuje návštěvníky neuvěřitelnými detaily a skvostným nábytkem, křesly, kamny a dokonce i systémem rozvodu tepla do místností hradu. Stěny hlavní zasedací místnosti jsou ozdobeny portréty nejvýznamnějších mužů a žen Větrnícké unie. Z vnitřního hradního ochozu je nádherný výhled do okolí, okna mají dřevěné otevírací krytí pro případ zimní nepohody nebo války.

Na nižším, rozlehlejším nádvoří se nachází chlívek pro vepře, koňské maštale, malý vinohrad s vinným sklípkem a všemi milovaná restaurace U bílé paní, která je nazvána podle obligátního hradního strašidla. Po setmění jsou vnitřní prostory hradu osvětleny dvěma lampami, takže i urozenci musí chodit na normální záchody. Zmínku ještě zasluhuje tzv. Soví věž, nazvaná podle svého charakteristického vzhledu a Šachový sál, kde šlechtici tráví volno po svých volných dnech.

Hrad vlastní jeden z nejvýznamnějších mužů Větrnícké unie, hrabě Samuel Ferguson. Žije zde se svou milenkou Angelikou de Monte-Luc, která je známou novinářkou spolupracující s časopisem Nuoli.

Za slunečných dnů se oba milenci projíždí na koních po blízkých vinohradech, nejčastěji však zajíždějí k rybníku v podhradí, kde hledají na jeho jižních březích pramen věčné mladosti. Angelika ho ještě nepotřebuje, ale starý hrabě již ano.

Hrad Kateřín

Kateřínský hrad byl vybudován větrníckými staviteli zároveň s hradem Newcastle. Jeho výstavba však trvala asi o rok déle. První obyvatelé jej tedy osídlili zřejmě v průběhu roku 1999. Kateřín se měl stát nedobytnou vodní pevností, stavitelé ho tedy vybavili padacím řetězovým mostem a postavili ho na poměrně úzkém, avšak ostrém pahorku. Rozloha hradu není proto příliš veliká, jeho ústřední věž však patří k nejvyšším historickým stavbám v celém iiilandu.

Hrad je sídlem krále Kateřínského království J.B.T.Roberta Louis Stevensona. Tento král má pravděpodobně nejdelší jméno na světě. V průběhu jeho života totiž došlo k záměně jeho jména a dodnes se vlastně přesně neví, zdali je to občan Janne Boye Tansrup nebo Robert Louis Stevenson. Král se tedy celkem rozumě rozhodl, že si ponechá jména obě.

Na hradě se v traktu hlavního paláce nachází vinárna Koníček, kde se podává kromě větrníckého piva OL rovněž velice výborné menu. Vinárna Koníček je proslulá zvláště pokrmy připravovanými z mořských ryb. Turisté se tak, po naplnění svých břich, celkem obtížně dostávají do vrchního patra vyhlídkové Spirálové věže, která je tak nazvána po impozantních točitých schodech, které se ukrývají v jejím vnitřku. Obdivuhodná je také Rumpálová studna, jejíž dno se prý nalézá až na protější straně iiilandské zeměkoule.

Poslední rekonstrukci hradu realizovali kateřínští stavitelé v roce 2013. Vyspravili cimbuří novými červenými stříškami.

Nejznámějším strašidlem hradu je panáček-mrtváček Guissepe, který je proslulý zejména svými smrtelnými vzdechy. Nikdo jej nikdy neviděl, téměř všichni ho však slyšeli. Nejvíce vzdechá na konci jarních měsíců, když je dlouhá zima.

Katedrála Szentlászlószékesegyház [sentláslósékešeďház]

Katedrála, která nese toto podivuhodné jméno, byla zasvěcena svatému Láďovi. V překladu do jazyka českých bohů to znamená Svatéholádikatedrála.

Tento boží stánek vybudovaly ruce větrníckých stavitelů v průběhu let 2008 – 2009. Na stavbě se však podíleli i havrányští umělci zhotovením vitráží nacházejících se v hlavní lódi katedrály. Exteriér katedrály vypadá docela skromně. Celá stavba připomíná raný románský styl a to nejen doškovým pokryvem střech. Nad poměrně drobnými vstupními dveřmi stojí na exponovaném výčnělku sochy tří nejslavnějších mužů Větrnícké unie v nadživotní velikosti 3 cm. Je to tzv. Primorská trojice (nazvaná podle místa zrození prvních neandertálských lidí). V interiéru chrámové lódě se nachází vytahovací lešení sedadel, impozantní pilíře, oltář a nahoře na kůru varhany. Zde v patře jsou také dvě komůrky, kde žije mistr varhaník Evžen Holišmera.

Další obývací plochy jsou ještě za oltářem – komůrka pro kněze a potom ve věžích nad hlavními dveřmi. Zde se nachází hlavní relikvie chrámu. Jsou to boží vlasy Ládi, které jsou vloženy do malé skříňky, která se zde ukrývá za obrazem boha Ládi.

V podzemí katedrály je pochován sovovský vládce Keneth Coope, jehož ostatky sem byly převezeny ze Sovovského Rožmberka. Leží zde od roku 2012 se svými dalšími dvěma druhy. Tito mrtví panáčci sem byli převezeni na samotný rozkaz Sharl Shaplina. Sovovský Rožmberk byl v roce 2012 obsazen armádou Rošfórské říše a Sharl Shaplin nechtěl, aby se ostatky těchto urozených lidí dostaly do rukou těch, se kterými kdysi bojovali.

Katedrála Szentlászlószékesegyház bývá v noci osvětlena a to bývá moc hezký pohled. V přilehlém parčíku pak vrhají do noci dlouhé stíny obrysy postmodernistických soch.

Město Avandiv

Avandiv je malebným lázeňským a vinařským městem, které se rozkládá mezi pahorky Nuoli a Paoli. Na obou těchto nepříliš výrazných oblících jsou postaveny větrné mlýny, na hraniční hoře Nuoli (hranice s Havrányí) se nachází také nejstarší vinice ve Větrnícké unii. Ze svahů této vyvýšeniny vyčnívají červeně orámované dveře sklípků, decimetr od vchodu do horního mlýna se blyští také vstup do jeskyně Nupavli.

Střed města se rozkládá mezi železničním nádražím a chrámem Kristiny Erathové a tvoří ho náměstí Madonny s dětátkem. Z přilehlého parku tento prostor obhlíží kamenná socha básníka H. Matiseho. Tento starověký bard pohlíží také do dveří radnice, kde se v přízemí nachází příjemná vinárna. Nabízí se zde, mimo jiné, i věhlasné víno Rebbeca, jehož hrozny se sklízejí na zdejších svazích. Za radnicí je hrázděná a zahradní restaurace Šafářka, před ní kdosi pěstuje okurky a melouny a k její zadní části přiléhá chmelnice. Za zdí tryská z pahorku Paoli pramen sv. Peggy Flemingové. Na tento pahorek stoupá tzv. Očistná cesta, která je lemována třemi kapličkami. Uvnitř jsou na stěnách fotografie Boha, který je ve spodní kapličce zamračený, v prostřední vážný a nahoře se již usmívá.

Avandiv je rovněž významnou železniční křižovatkou, (4 rozcházející se tratě), je zde také továrna na výrobu oken, známý veřejný dům, který si radní prosadili v divokém hlasování, vila Olivera Hardyho s vnitřním bazénem a hrobka hrdiny VU Hanse Kisewetra, který zde leží ve skleněné rakvi. Nedaleko hrobky se nachází také známá prodejna ovoce.

Na pahorku Ypsi je torzo tanku. Je to upomínka na bitvu na pahorku Ypsi, kde v roce 1998 ubránili avandivští občané a pravidelná armáda VU své město před vpádem skogomadrských vojsk.

Město Gondola

Gondola je druhé nejstarší větrnícké město. V minulosti i v současnosti patřilo mezi největší obydlené aglomerace v celém Vesmíru. Gondola se už v době pravěku pyšnila jedním třípodlažním barákem, dnes se chlubí dvěma největšími mrakodrapy, které dosahují úctyhodné výše 56 a 53 cm. Do této nebetyčné výše vyzvednou návštěvníky klikové výtahy. Bůh točí klikou a panáčci jedou… Vyšší z obou monumentálních staveb má na své střeše světýlko leteckého majáku, pod střechou je několik slušně zařízených bytových jednotek – sprchové kouty a toalety, dole pak nezbytná restaurace a supermarket v přízemí. Nižší mrakodrap se vyznačuje centrálně umístěným výtahem a slouží jako ministerstvo obrany. Také on má vkusně a prakticky zařízené interiéry.

Gondola však nejsou pouze mrakodrapy. Toto město se vždy vyznačovalo kontrasty. Na poměrně malé rozloze se zde od nepaměti vyskytovaly stavby úctyhodné, ale také stavby připomínající slamy těch nejchudších. Příkladem těchto kontrastů je samotné hlavní náměstí E.T.Setona. Stavby, které tento prostor obkružují, dokladují boj cihly se dřevem. Mnohé z domů mají části zdí ze dřeva, ve vrchních patrech staveb však již většinou vyhrává červená cihla.

Hlavním symbolem města je Červená věž, která se dostala do erbu města a potom také známá věž Setonka, v jejímž přízemí je historická kancelář stavební firmy Kebne. Tato firma začala jako první používat cihly jako základní stavební materiál. Prvním šéfem Kebne byl pan Laczo Nielson, který spolupracoval se známým cihličkovým stavitelem Young Setonem.

Na náměstí jsou dva hotely, které hostily sportovce na 1. Olympijských hrách v roce 1997. Nedaleko náměstí se rozkládá také nejstarší zachovalý stadion na světě. Nese jméno Františka Neptuna, což byl první olympijský vítěz všech dob. Tento sportovec pocházel z dnes již zaniklé země Spider – City. Panáčci zemí iiilandu se tehdy, při olympijském klání, snažili co jim síly stačily, ale tohoto běžce nepředhonili…

Na druhé straně náměstí je staré dřevěné velvyslanectví státu Sovov a vedle stařičká Shaplinova vila. Byla sídlem Jeho Magnificence Sharla Shaplina v dobách jeho mladosti.

Hlavní dopravní tepnou města je Retlerova třída. Název této ulice je unikátní. Vládce Skogomadry Retler totiž patří již desetiletí k největším nepřátelům Větrnícké unie, nikdy v Gondole nebyl a přesto zde má ulici. Přes všechny protesty některých obyvatel VU jméno této ulice zůstává stále nezměněno.

Na Retlerově třídě se nachází ještě první panelový činžák, postavený za vlády levicových červených (SČVU – Strana Červených VU) a poměrně rozsáhlý dům zeleniny. Ve městě je také známé pekařství a obchod se smíšeným zbožím.

Gondola má železniční spojení trati HO s Větrníkovem, ze kterého lze dojet až na hranice Adamova a Juliánova.

Město Větrníkov

Větrníkov je nejstarším městem Větrnícké unie a tradičně také jejím městem hlavním. Rozkládá se na úbočí bájné hory Kebnekajse (11 cm nad mořem). Vyznačuje se starobylou architekturou, která není nijak zvlášť krásná, je však krásně ošuntělá. Vyskytují se zde dosud pitoreskní dřevěné špejlové stavby, což je dnes v celé Severní galaxii již hodně vzácné. Kromě toho – nedaleko železniční zastávky Větrníkov – tunel se zde nachází nejstarší iiilandská budova z cihliček – budova Pivovaru OL, která pochází z r. 1997. Těchto zajímavých památek má však Větrníkov více. Na hřebenu hory Kebnekajse najdou milovníci historie ještě nejstarší dům z hrázděného zdiva – chatu Oliverku, pod ním je památník padlým vojínům květnové války v galaxii HL se Skogomadrou a hned v sousedství stojí ještě nejstarší restaurace iiilandu – hospoda U kulatý báby. Na zahrádce této knajpy se nachází i starobylé obrovité tupláky piva OL. Dvě takovéto láhve vystačí pro osazenstvo celé hospody.

Větrníkov je městem piva. Kromě restaurace U kulatý báby a starého a nového pivovaru zde turisté naleznou i Muzeum piva. V interiérech tohoto svatostánku jsou opravdové unikáty. Kromě již zmiňovaných tupláků a dalších nejrůznějších značek je zde např. i pivo Zabiják stáčené kdysi v dnes již zaniklé zemi Spider – city. Zabiják se vyznačuje otvírací lahví, což je věc v iiilandu naprosto dokonalá a přímo k neuvěření. Ale zpět k architektuře.

K nevýraznému a protáhlému Náměstí Pepy Lauerda se přimyká půvabná stavba Univerzity Imricha Draculy (UID). Je to polokruhová stavba z bílého mramoru, která se chlubí v noci osvětleným podloubím. UID má ve svém nitru kromě studijních místností i známou knihovnu, kde panáčci tráví studijní hodiny pročítáním pěti uskladněných knih. Na náměstí Pepy Lauerda je nadživotně vyvedená socha tohoto velikána, známého detektiva, který zmizel na začátku sedmdesátých let spolu se svým přítelem E.T.Setonem. Blízko této sochy se nalézá jeden z nejpůvabnějších cihlových domů – budova velvyslanectví Rošfórské říše.

Rošfórská říše spravuje již několik let pronajatou vojenskou základnu, která leží kousek za obchodním domem a budovou Větrnícké banky. Základna je obehnána zeleným plotem a nachází se v podzemí malého vršku, na jejímž vrcholu je blikající majáček. V blízkém lese je známá honitba černé zvěře, je to však také místo, kde přespávají iiilandští bezdomovci.

Větrníkov je významným železničním uzlem HO. Má spojení s Gondolou, Juliánovem a Adamovem.

Znakem Větrníkova je černé písmeno X (v abecedě Hašo znak pro písmeno F) na modrobílém podkladě. Je to jeden z nejstarších symbolů, který byl uctíván větrníckými neandertálci ještě před objevením větrníku.

Přístav Sharlroa

Bílé zdivo a rovněž tak bílé doškové střechy ukazují námořníkům již celá desetiletí cestu do přístavu Sharlroa. Přístav připomíná pevnost obehnanou hradbami. Je vystaven na podlouhlém poloostrově a zaujme návštěvníky zejména zajímavou štíhlou věží, která je zároveň majákem a také kaplí Nejsvětějšího Slima, což je vlastně poměrně nová stavba (pravděpodobný rok vzniku r. 2003), která byla rozebrána, dovezena sem ze státu Sovov a po úspěšném vlakovém transportu opět složena. Kaple nahradila starodávný dřevěný jeřáb, který na tomto místě sloužil k vykládání a nakládání lodí.

Uprostřed Sharlroa je známá restaurace U dvou mečů, která má osvětlený interiér. Tato restaurace patří Paavo Nurmimu, významnému senátorovi a dlouholetému stranickému předsedovi SČVU – Strany červených Větrnícké unie.

Pod majákem mohou uvědomělí a historie milovní občané zavítat do kanceláře MOOKD, což je Mezinárodní organizace ochrany kulturního dědictví. Tuto organizaci však zatím téměř nikdo neuznává, ačkoli historie jejího vzniku sahá do hluboké minulosti (pravděpodobně rok 1995) Šéf MOOKD Demi Marten je proto soustavně nespokojen s úrovní ochrany památek v celém Vesmíru.

Nedaleko hlavního a jediného vchodu do Sharlroa strmí budova kriminálu. Zavřený je zde však někdo pouze výjimečně. V iiilandu se všichni lidé chovají velice slušně.

Sharlroa je největším přístavem Větrnícké unie a celé Severní galaxie. Kotví zde obchodní lodě, válečná plavidla, jachty i ponorka Nosferatau. Lodi odtud vyplouvají i do Jižní galaxie. Největšími obchodními partnery Sharlroa jsou rošfórský přístav Patricia a langarský přístav Porto Nuevo. V dřívějších letech mělo Sharlroa ještě železniční spojení s Juliánovem a Adamovem. Toto železniční spojení však bylo vládními úředníky v roce 2010 označeno za zbytečné a koleje byly vytrhány. Možná napořád.

Město Lúthian

Lúthian je příhraniční město ležící v Kateřínském království. Jeho nadmořská výška se nachází v průměru asi 6 cm nad mořem, což je vidět na rostlinstvu a okolní flóře. Na ulicích tu rostou zvláštní červené stromy, které mají listy sežehnuté mrazem a hned nad nimi se rozkládá již říše věčného ledu a sněhu. Nad městem se zde vypíná oblá a zasněžená hora Kininvie, na jejímž úpatí je známá sjezdovka a sportovní zimní areál se skokanským můstkem. Nehybné vlajky strmící po obvodu tribun zde připomínají olympijské klání, které zde proběhlo v září roku 2012.

Lúthian se pyšní zajímavým a poměrně nákladným nákladním i osobním nádražím a také elektrifikací lamp, které osvětlují jedinou, avšak půvabnou hlavní ulici. Lemují ji domy z hrázděného zdiva, které udivují turisty také svým dokonalým vnitřním vybavením.

Ve městě se daří živočišné výrobě. Na zahrádkách domů pobíhají krávy a prasata s ušlechtilou fyziognomií. Zvířata se zde cítí svobodně a bezpečně, protože místními lidmi nejsou jedena.

Za zatáčkou a malým pahorkem je vstup do vojenského podzemí, které je však civilům zapovězeno. Vedlejším tunelem však mohou motoristé lehce dojet na hranice s Větrníckou unií a pokračovat dále směrem na Avandiv a Elwingen.

V Lúthianu není žádný kostel nebo větší sál, kde by v zimě probíhala shromáždění místních obyvatel. V létě se místní zastupitelé setkávají buď na stadionu pod skokanským můstkem nebo u malé kapličky, jejíž interiér však poničili sprejeři. Pod sjezdovkou je sice také bufet, malá kapacita jeho vnitřních prostor však neumožňuje dlouhá vysedávání na stojáka.

U bufetu začíná červená turistická značka, která odsud vede až do Havránye. Za řekou Olt již probleskují mezi stromy sloupy pseudoantického chrámu – větrnícké Aeginy.

Město Krákow

Krákow je hlavním městem Havránye [ havráně ]. Je rozložen mezi horou Monte Vitula a pohraniční horou Nuoli. Vyznačuje se kompaktním obloukem hradeb a mohutné dvojvěžové brány se superšpičatými střechami. Zdi hradeb jsou vystavěny ze světle žlutých opukových kamenů, které jsou občas proloženy černě natřeným trámovím, středověký obraz města dotváří ještě přesýpací hodiny umístěné na jedné z bašt a četná cimbuří. Hradby jsou pro turisty přístupné. Lze po nich projít po červené turistické značce z Krčmy Na hradbách až na golfové hřiště nacházející se na úpatí Monte Vituly a shlížet dolu na rozlehlé čtvercové náměstí s mohutnou vrbou, která se dostala i do znaku města.

Na protější straně Vrbatého náměstí se nachází již pouhé zbytky druhého hradebního oblouku. Významnou budovou zde stojící je však známá Galerie havrányských mistrů. Milovníci obrazů zde mohou obdivovat řadu výtvarných artefaktů od Edgara Degase, který většinu ze svých pláten namaloval o přestávkách na již zmiňovaném golfovém hřišti. Zajímavá je však i samotná budova Galerie. Je postavena tzv. vylamovacím způsobem při současném vkliňování cihel do stěnových rohů. To se musí vidět, vysvětlit se to nedá.

Na náměstí se nachází podloubená budova školy, kde děti mají ve své jediné třídě opravdu krásnou tabuli a pohodlné židličky. Na půdě této budovy se zachovala také sbírka rozvěšeného středověkého, avšak dosud čistého prádla paní řídící Aranky Bílé.

Na odvrácené straně radnice je cudně ukrytý, leč snadno a rychle dostupný záchůdek U mloka. Mlok je patronem blízké zatopené propasti, která je zdrojem vody pro udržování čistoty na zmíněném WC.

Hned za náměstím je železniční nádraží, přechod a železniční trať, nad kterou se vypíná štíhlý komín větrnícké továrny Kebne na výrobu cihel. Je zdrojem obživy pro většinu krákowských občanů. Město je proto bohaté a koupěschopnost obyvatelstva značná. Svůj dvoudenní pracovní týden prokládají volnou pětidenní zábavou v přilehlém porostu havrányského Národního parku Monte Vitula. Mohou zde např. lézt horolezeckou stěnou s řetězy na stejnojmenný vrchol nebo plavat v blízkém zarostlém jezírku.

Horské středisko Hollószikla

Zasněžené sjezdové a slalomové tratě v Hollószikle jsou právem považovány za jeden z pěti divů celého nekonečného Vesmíru. Toto zimní a horské středisko, které se skromně krčí na úpatí monumentálního masivu Elwingenu (hora Elwingen dosahuje nebetyčné výše 56 cm) je hojně navštěvováno davy milovníků a milovnic zimního lyžování. A nejenom zimního, neboť sníh na svazích Elwingenu nikdy neroztává…

Hollószikla je nejmenším, avšak také nejvýše obydleným místem Větrnícké unie a pravděpodobně také celého iiilandu. Kondičně obdarovaní turisté zde pod tzv. Galerií Ganku naleznou horskou chatu Poustevna, která slouží k nouzovému přespání a uchování života v dobách zde obvyklých blizzardů. Tento užitečný kamenný shelter postavilo místní sdružení horské služby v říši sněhu a ledu v nadmořské výšce 42 cm. Několik desítek členů horské služby a dobrovolníků sem nosilo na svých zádech z údolí kameny celkem 8 dní.

Centrum Hollószikly však tvoří Hotel Sob, který je umístěn o pár stovek milimetrů níže a o několik decimetrů západněji. Kámen na stavbu Poustevny byl zde lámán z blízké Havraní skály – Hollószikly.

Hotel Sob sloužil také jako novinářská základna při 1. ZOH v roce 2012 a z jeho balkónu mohli redaktoři a různí mediální experti sledovat dění přímo na hlavní sjezdovce Hahnenkamn. Hotel Sob je supermoderní, do písmene L postavená stavba, poskládaná z červených cihliček. Barevně koreluje s tzv. Chodícím viaduktem, který překlenuje blízké údolíčko a po němž jezdí vláček horské dráhy až ke startu slalomové tratě. Kamenné nádraží je zde prosté dveří. Architekt nechtěl, aby se zde lyžaři ohřáli, ale aby co nejrychleji sjeli opět do údolí a nerušili tak stáda volně se pohybujících sobů a tlustokožných jelenů.

Ze svahů Elwingenu vedou celkem tři závodní lyžařské tratě. Na tzv. Modré sjezdovce osvícené modrými lampami končí provoz až v brzkých ranních hodinách. Lyžaři si musí dát pozor, aby si nezpůsobili nějaká zranění zvláště o Chodící viadukt. Tento most totiž vypadá tak, jako by někam šel, což působí problémy v orientaci a znemožňuje časté adrenalinové pokusy o jeho podjetí. Pilíře mostu mají vhodnou červenou barvu, panáčci by se však měli především věnovat sjíždění povolených sešupů. Nad nebezpečnými místy lemujícími sjezdovky jsou sice napnuty záchranné sítě, v iiilandu však není mnoho nemocnic. Pouze jedno středisko první pomoci (stav v r. 2013).